Hugo de Payens - veterán z Levanty. Pravda o vzniku řádu Templářů

Vznik rytířského řádu, který nesl název Chudí rytíři Krista a Šalamounova chrámu, a později vstoupil do širokého povědomí pod názvem Templáři, spadá do hluboké minulosti. Všeobecně je i v učebnicích sledována linie legendy o devíti rytířích. Ale je to skutečně pravda? Celá pravda?

Nebo jsou to jen umě poskládáne střípky mozaiky tak, aby nebylo prozrazeno příliš mnoho, ale přitom hlad po pravdě byl ukojen? Pojďme si nejdříve probrat legendu, která byla časem přijata za "nejpravdivější". Ta hovoří o devíti rytířích v čele s lordem Hugo de Payens. Ti se měli údajně v dalekém Jeruzalémě sami nabídnout králi Balduinovi II., že se budou věnovat ochraně poutníků.

Psal se rok 1118 a Templáři se začínali neoficiálně formovat. Jako seskupení rytířů už stoprocentně působili v roce 1120, kdy začali usilovat o stejné postavení, jakého se dostalo Johanitům. Na to si ale museli ještě dalších několik let počkat.

V roce 1127 se ve francouzském Troyes sešel koncil, který se věnoval právě žádosti urozeného Huga z Payens o oficiální potvrzení řádu. To mohl udělat jen papež na základě doporučení svých nejbližších. Zajímavé je, že za řád se přimlouval osobně i slavný Bernard z Clairvaux. Žádost byla vyslyšena a od roku 1127 byl řád oficiálně podřízen papeži.

Ale. Je všeobecně známo, že už v té době, tedy v roce 1127, měl již řád zhruba 300 rytířů. To nebylo málo na organizaci, která neměla své oficiální postavení. Navíc je třeba vzít v potaz, že samotní rytíři veleli dalším vojákům, každý zhruba oddílu sta mužů. Takže v době, kdy se měli věnovat ochraně poutníků ve svaté zemi se jim podařilo shromáždit necelých 3 500 bojovníků. To už v nadsázce byli s poutníky do Svaté země v poměru 1:1. Zvláštní.

Pevnost v Jeruzalémě

Zajímavá je také osoba samotného Huga de Payens. Údajně se dostal do Jeruzaléma spolu s první vlnou poutníků po úspěšné První křížové výpravě. Poté muslimové napadli u Askalónu a Tyru křesťanské poutníky a zmasakrovali je. V reakci na takovou skutečnost údajně došlo k založení řádu. Jelikož neměli kostel ani jiné místo, kde by se mohli scházet, vyhradil jim sám král Balduin II. část svého paláce.

Proč byl tak shovívavý k pár rytířům, navíc když se objevili teprve nedávno? Nebylo to spíš riskantní? A napůl pomáhat založit řád, bez vědomí papeže? Když přihlédneme k jiným skutečnostem, které ne vždy bývají zmiňovány, přestanou mít tyhle otázky smysl. Začneme popořadě. Hugo de Payens se totiž do Levanty, tedy oblasti, zahrnující celé východní Středomoří, dostal už mnohem dříve. Ve skutečnosti bojoval už v První křížové výpravě a jeho jméno a ni činy nebyly králi Balduinovi II. ani v nejmenším neznámé. Proto naopak jistě uvítal jeho aktivity založit vlastní ozbrojený řád a neváhal poskytnout mu k tomu odpovídající podmínky.

Následně se objevuje jiná záhada. Zpočátku totiž Templáři nabrali nebývalý počet členů, aby následně 9 let nikoho do řádu nepřijímali. Naopak se po celou dobu od roku 1120 až do roku 1127 věnovali svým aktivitám v Jeruzalémě a jeho nejbližším okolí. Co přesně dělali (kromě tedy ochrany poutníků) a proč se už nejspíš nikdy vysvětlit nepodaří. Jisté je, že se opravdu v roce 1127 sebrali a až na hrstku bojovníků, co zůstala, se všichni odebrali do Evropy. Na koncil do Troyes.

Formu nátlaku lze spatřovat i v tomto jednoduchém postupu. Na jihu Francie se tak objevila organizovaná, velmi početná bojová skupina, podléhající Hugovi z Payens. Když si uvědomíme reálie feudálního systému, kdy panovníci sice mohli žádat vojenskou pomoc, ta ale byla časově omezená, pak bylo vojsko takového počtu, které sloužilo pořád, značným nebezpečím. A dobrým vyjednávacím prostředkem.

Německo

Druhým byl již v úvodu zmíněný Bernard z Clairvaux, který za posvěcení a oficiální vznik řádu značně orodoval. Ovšem, po odkrytí dalšího dávného tajemství už to taky tak záhadné nebude. Hugo de Payens a Bernard z Clairvaux totiž byli příbuzní. To by ve středověké vyšší společnosti až takovým překvapením nebylo. O dost důležitější je fakt, že Bernard z Clairvaux je dodnes znám jako zakladatel prvního středověkého kláštera - tzv. cisterciáckého řádu. A peníze na založení kláštera mu nedal nikdo jiný, než Hugův strýc, hrabě ze Champagne. Záhada rozřešena, Bernard se za řád u papeže nejen zaručil, ale následně také sepsal jeho řeholní pravidla, kterými se měli mniši-bojovníci řídit.

A tak se vrtí psem. Řád, který měl chránit poutníky, se stal mocnou vojenskou a ekonomickou silou. Navíc je pořád ve hře možnost, že v Jeruzalémě, nebo jeho okolí, opravdu "něco" našli. Ale i kdyby ne, jejich bohatství a vliv rostly den za dnem.

Svůj vliv si rozumně pojistili hned během Druhé křížové výpravy. Tehdy byli schopni nejen svolat do zbraně několik set mužů a 130 rytířů, ale také se zavázali k ochraně francouzského vojska během cesty do Svaté země. Během tažení neváhali finančně podpořit vyčerpanou francouzskou královskou pokladnu. A poutníci? O těch už nikde nepadlo ani slovo.