Velká francouzská revoluce je všeobecně známa jako vítězství osvícených politiků, filosofů a umělců nad církví a králem. Za pozadím vznešeného názvu "osvícenství" se ale neskrývá nic jiného, než svobodné zednářství. A sami svobodní zednáři se také o Velkou francouzskou revoluci postarali. Tedy hlavně o její formu, hesla a vítězství.
Svobodní zednáři jsou společenstvím lidí, které se snaží působit na veřejnosti transparentně a pozitivně. Argumentují tím, že jim jde o všeobecné blaho, což je taky v zásadě jistě pravda. Otázkou je, proč schválně některé skutečnosti z historie nechávají v zapomenutí. Proč se hrdě nepřihlásí k akcím, které v minulosti pro všeobecné světové blaho uskutečnili?
Možná proto, že ne každý souhlasí s formou, jakou pro své "změny" tahle hybná síla volí. Ve velké míře jsou to právě revoluce. A jak známo, právě revoluci dřív nebo později padnou za oběť zejména její otcové. To bude zřejmě hlavní důvod, proč se zednářům vyplatí zůstávat v pozadí. Nebývají tak uváděni ve správných souvislostech a lépe se tak vyhnou hněvu davů.
Pojďme si teď blíže rozebrat jejich působení v době, kterou označujeme za období Velké francouzské revoluce. Pomůže nám to lépe pochopit principy fungování této organizace a její hlavní cíle, včetně toho, jakými prostředky se jich snaží dosáhnout. Největší zajímavostí Velké francouzské revoluce je, že její teoretická forma byla známa již řadu let předtím, než došlo k praktickému provedení.
Základní body průběhu revoluce jsou totiž přesně popsány ve spise, nesoucím příznačný název Iluminati. Spis byl výsledkem jednání zednářských lóží o tom, kam budou směřovat své úsilí. Posel se spisem byl zadržen a plán se tak dostal do rukou evropské vládnoucí aristokracie. Těžko říct, proč na tak jasnou hrozbu adekvátně nereagovali. Zřejmě si však byli dostatečně jisti svým postavením. Ostatně k revoluci také nedošlo ani v době nalezení spisu, ani v pozdějších letech.
Uběhlo několik desítek let od doby, kdy spis Iluminati spatřil světlo světa. Teprve až souhra náhod, shoda okolností a neovlivnitelné řízení osudu uvrhly Francii do složité situace. Postavení krále bylo vratké, společnost byla neklidná, ekonomika byla nestabilní. Nadešel čas pro smělý plán svobodných zednářů.
Musíme si uvědomit, že ačkoliv je za revoluční rok považován letopočet 1789, tak její podhoubí bylo systematicky tvořeno už od roku 1772. Tehdy se totiž na jednání francouzských lóží ujednalo, že je vhodná doba začít s revolucí a že bude provedeno podle plánu Iluminati. Jeho známost u nepřítele totiž nemohla ohrozit genialitu a dokonalost plánu.
Zásadní nepřítelem byla církev. Tedy lépe řečeno, její vliv na chod státu a na obyvatelstvo, včetně finančního profitu. Ale otevřeně napadnout církev bylo zhola nemožné. Církev ale nebyla sama o sobě tak silná, musela se proto opírat o panovníka. Teprve kombinace krále a církve tvořila silný celek, který ležel v žaludku svobodným zednářům. A revoluce počítala se svržením panovníka.
Záhadou stále zůstává počátek revoluce. Tedy doba, kdy se slova chopili takzvaní encyklopedisté. Ti první začali prakticky provádět první body plánu Iluminati - tedy šířit základní svobodomyslné zednářské myšlenky mezi obyčejný lid. Otázkou zůstává, proč to dělali, když ne všichni byli členy zednářů. Naopak, zednářů mezi nimi byla menšina. Těžko říct, zda se zednáři sympatizovali, či šlo o nějakou jinou širší vzájemnou dohodu, v každém případě však encyklopedisté jako Voltaire (zednář) či Diderot (ne-zednář) a spousta dalších začali mezi lidi šířit hesla " Liberté, egalité, fraternité" (Svoboda, rovnost, bratrství). Jak se lidově říká "šeptanda" dokáže divy.
Tato hesla lidé hltali jako horké novinky. Paradoxní je, že kdyby otevřeli oči, mohli ta slova v latině číst v nejednom kostele ve Francii. A to byl druhý bod programu Iluminati - využití lži a polopravd a formou propagandy je pak šířit mezi lid. Jsou věci, kterým rozumný člověk neuvěří Ovšem člověk ještě rozumnější mže být schopen je zakamuflovat do takových vět, a tvrzení, že pak už je selský rozum špatným rádcem. Vsadit na takovou kartu se zednářům opravdu vyplatilo.
Francouzský a především pařížský lid přebírá iniciativu a sám se pomalu chápe konat činy, které nevymyslel nikdo jiný, než členové zednářských lóží. Ovšem jejich ruce zůstávají čisté. To je to pravé umění ovládání davů. Přitom svržení krále bylo domluveno již roku 1781, na sjezdu čelních představitelů nejdůležitějších zednářských lóží Evropy, konané v německém Frankfurtu. Záznam, kde se jednalo o svržení a nejlépe následné popravě Ludvíka 16., stejně jako se zde vedlo jednání o svržení švédského krále Gustava III. lze nalézt v archívu.
Jakmile zednáři ovládli masu, podařilo se jim krále donutit k ústupkům. Jedním z nich byly nové, svobodnější volby do Generálních stavů. To byl další krok plánu Iluminati - ovládnout vedení státu cestou voleb. Pro zednáře totiž nebyl úspěch ve volbách ničím složitým. Za prvé s volbami počítali, protože byly součástí plánu, takže měli čas se připravit. Příprava na volby spočívá především v získání vlivu. A to uměli zednáři stoprocentně. Měli ty správné lidi na správné lidi na správných místech. V nadsázce by se dalo říci, že tam, kde docházelo k seskupování lidí vždy byl někdo zednářem a ten nenápadně mezi skupinku šířil myšlenky tak umě, aby je lidé nevědomky převzali za vlastní.
Ve volbách ovládli členové svobodných zednářů přesnou polovinu křesel (mezi významné politické představitele patřil např. La Fayette). A to bylo podle plánu dost, víc by bylo kontraproduktivních. Opozice musí existovat, aby byla v lidech udržována představa, že mají možnost výběru. NAvíc si jako revoluční síla dokázali mezi lidem naprosto dokonale upevňovat pozice. Zednářské lóže například dotovaly noviny, tisknoucí revoluční články. Nebo finančně a materiálně podporovaly rodiny obětí revoluce. S politickou opozicí se také dokázali rozumně domluvit, ať už finančním úplatkem, nebo formou služeb a protislužeb.
Zásadním politický krok, tedy proč to vlastně všechno svobodní zednáři absolvovali, následoval krátce poté. Bylo to představení a následné prohlasování a schválení Deklarace práv člověka. Není náhodou, že listina je podobná své starší předchůdkyni ze spojených států. A už vůbec není náhoda, že u sepsání obou listin stáli stejní lidé. To nelze označit jinak, než za fenomenální úspěch.
Zbývala už jen církev. Tu je také nejjednodušší koupit, ale jak to vlastně provést? I tenhle problém dostal své řešení. Hojná a velká finanční podpora křesťanským charitám byla tím pravým lékem. Vliv na instituce a loajalita okolí byla zajištěna.
Nesmíme také zapomínat na armádu. Revoluce by nikdy nebyla úspěšná, kdyby zednáři nemohli svůj vliv uplatnit i v ozbrojených složkách. Protože na plánu a provedení měli čas pracovat, podařilo se jim do armády jednoduše infiltrovat své členy. Ti získali časem nejen dobré posty, ale také důvěru nejvyšších velitelů. A během revoluce pak mohli svými pomalými zásahy napomáhat jejímu zdárnému průběhu. Je historickým faktem, že v průběhu Velké francouzské revoluce měl král problém spolehnout se na svou armádu. Ta mnohdy nezasahoval, či nezasahovala dosti adekvátně. Ostatně i samo dobytí Bastily je považováno za akt lajdáctví ze strany ozbrojených složek.
Ustavením Generálních stavů, ve kterých získali rozhodující vliv, se zednáři ani zdaleka nesmířili. Jejich cílem bylo zbořit staré pořádky a nastolí řád nový. K tomu bylo třeba ale změnit strukturu společnosti, Bylo třeba svrhnout krále, svrhnout systém a spolu s ním se pak i celá sociální struktura společnosti zbortí jako domeček z karet.
K takovému aktu je nejlepší podnítit nenávist těch nejnižších vrstev společnosti. Odpověď na to, proč zrovna ty nejchudší, je prostá. Protože nemohou ztratit vůbec nic, ale získat mohou všechno. Proto na takovou nabídku kývnou a půjdou do toho na život a na smrt. K ovlivnění těchto lidí se používají nejrůznější jednoduchá témata - chudoba, hlad, bída, nenávist vůči jiným skupinám apod. A těmto rozvášněným davům je pak předhozen údajný viník. Je logické, že s důkazy už pak není čas si lámat hlavu. Dav svou oběť už nepustí.
Tak se tomu stalo i v době Velké francouzské revoluce, král byl nakonec totálně svržen a spolu s ním byl odstraněn i starý pořádek. Autority se staly patníky pro psy, naopak hejsci z ulice se stavěli do čela úřadů. Doba to byla divoká a v chaosu se nevyznal téměř nikdo. Přesně takového "pročištění ovzduší" v tehdejší nezdravé společnosti si svobodní zednáři žádali.
Nebudeme se věnovat podrobnému popisu, ale faktem je, že během francouzské revoluce nastává období, kdy teror střídá teror. Dochází k vyřizování účtů jak mezi jednotlivci, tak mezi celými frakcemi. Dalším faktem ale je, že nejdůležitější osoby stojí pořád v pozadí a pouze hýbou figurkami sami však ve svých pozicích naprosto pevní. Pod jejich vedením posléze dochází k uklidnění situace, k nastolení opravdových pořádků nové republiky. Církev byla pně restruktualizována (papež mohl jen nečinně přihlížet). A pomalu na divadelní jeviště přichází postava slavného vojevůdce Napoleona. Ale o tom až někdy jindy.
Základní body průběhu revoluce jsou totiž přesně popsány ve spise, nesoucím příznačný název Iluminati. Spis byl výsledkem jednání zednářských lóží o tom, kam budou směřovat své úsilí. Posel se spisem byl zadržen a plán se tak dostal do rukou evropské vládnoucí aristokracie. Těžko říct, proč na tak jasnou hrozbu adekvátně nereagovali. Zřejmě si však byli dostatečně jisti svým postavením. Ostatně k revoluci také nedošlo ani v době nalezení spisu, ani v pozdějších letech.
 |
| Zednářská lóže |
Musíme si uvědomit, že ačkoliv je za revoluční rok považován letopočet 1789, tak její podhoubí bylo systematicky tvořeno už od roku 1772. Tehdy se totiž na jednání francouzských lóží ujednalo, že je vhodná doba začít s revolucí a že bude provedeno podle plánu Iluminati. Jeho známost u nepřítele totiž nemohla ohrozit genialitu a dokonalost plánu.
Zásadní nepřítelem byla církev. Tedy lépe řečeno, její vliv na chod státu a na obyvatelstvo, včetně finančního profitu. Ale otevřeně napadnout církev bylo zhola nemožné. Církev ale nebyla sama o sobě tak silná, musela se proto opírat o panovníka. Teprve kombinace krále a církve tvořila silný celek, který ležel v žaludku svobodným zednářům. A revoluce počítala se svržením panovníka.
Záhadou stále zůstává počátek revoluce. Tedy doba, kdy se slova chopili takzvaní encyklopedisté. Ti první začali prakticky provádět první body plánu Iluminati - tedy šířit základní svobodomyslné zednářské myšlenky mezi obyčejný lid. Otázkou zůstává, proč to dělali, když ne všichni byli členy zednářů. Naopak, zednářů mezi nimi byla menšina. Těžko říct, zda se zednáři sympatizovali, či šlo o nějakou jinou širší vzájemnou dohodu, v každém případě však encyklopedisté jako Voltaire (zednář) či Diderot (ne-zednář) a spousta dalších začali mezi lidi šířit hesla " Liberté, egalité, fraternité" (Svoboda, rovnost, bratrství). Jak se lidově říká "šeptanda" dokáže divy.
Tato hesla lidé hltali jako horké novinky. Paradoxní je, že kdyby otevřeli oči, mohli ta slova v latině číst v nejednom kostele ve Francii. A to byl druhý bod programu Iluminati - využití lži a polopravd a formou propagandy je pak šířit mezi lid. Jsou věci, kterým rozumný člověk neuvěří Ovšem člověk ještě rozumnější mže být schopen je zakamuflovat do takových vět, a tvrzení, že pak už je selský rozum špatným rádcem. Vsadit na takovou kartu se zednářům opravdu vyplatilo.
Francouzský a především pařížský lid přebírá iniciativu a sám se pomalu chápe konat činy, které nevymyslel nikdo jiný, než členové zednářských lóží. Ovšem jejich ruce zůstávají čisté. To je to pravé umění ovládání davů. Přitom svržení krále bylo domluveno již roku 1781, na sjezdu čelních představitelů nejdůležitějších zednářských lóží Evropy, konané v německém Frankfurtu. Záznam, kde se jednalo o svržení a nejlépe následné popravě Ludvíka 16., stejně jako se zde vedlo jednání o svržení švédského krále Gustava III. lze nalézt v archívu.
Jakmile zednáři ovládli masu, podařilo se jim krále donutit k ústupkům. Jedním z nich byly nové, svobodnější volby do Generálních stavů. To byl další krok plánu Iluminati - ovládnout vedení státu cestou voleb. Pro zednáře totiž nebyl úspěch ve volbách ničím složitým. Za prvé s volbami počítali, protože byly součástí plánu, takže měli čas se připravit. Příprava na volby spočívá především v získání vlivu. A to uměli zednáři stoprocentně. Měli ty správné lidi na správné lidi na správných místech. V nadsázce by se dalo říci, že tam, kde docházelo k seskupování lidí vždy byl někdo zednářem a ten nenápadně mezi skupinku šířil myšlenky tak umě, aby je lidé nevědomky převzali za vlastní.
Ve volbách ovládli členové svobodných zednářů přesnou polovinu křesel (mezi významné politické představitele patřil např. La Fayette). A to bylo podle plánu dost, víc by bylo kontraproduktivních. Opozice musí existovat, aby byla v lidech udržována představa, že mají možnost výběru. NAvíc si jako revoluční síla dokázali mezi lidem naprosto dokonale upevňovat pozice. Zednářské lóže například dotovaly noviny, tisknoucí revoluční články. Nebo finančně a materiálně podporovaly rodiny obětí revoluce. S politickou opozicí se také dokázali rozumně domluvit, ať už finančním úplatkem, nebo formou služeb a protislužeb.Zásadním politický krok, tedy proč to vlastně všechno svobodní zednáři absolvovali, následoval krátce poté. Bylo to představení a následné prohlasování a schválení Deklarace práv člověka. Není náhodou, že listina je podobná své starší předchůdkyni ze spojených států. A už vůbec není náhoda, že u sepsání obou listin stáli stejní lidé. To nelze označit jinak, než za fenomenální úspěch.
Zbývala už jen církev. Tu je také nejjednodušší koupit, ale jak to vlastně provést? I tenhle problém dostal své řešení. Hojná a velká finanční podpora křesťanským charitám byla tím pravým lékem. Vliv na instituce a loajalita okolí byla zajištěna.
Nesmíme také zapomínat na armádu. Revoluce by nikdy nebyla úspěšná, kdyby zednáři nemohli svůj vliv uplatnit i v ozbrojených složkách. Protože na plánu a provedení měli čas pracovat, podařilo se jim do armády jednoduše infiltrovat své členy. Ti získali časem nejen dobré posty, ale také důvěru nejvyšších velitelů. A během revoluce pak mohli svými pomalými zásahy napomáhat jejímu zdárnému průběhu. Je historickým faktem, že v průběhu Velké francouzské revoluce měl král problém spolehnout se na svou armádu. Ta mnohdy nezasahoval, či nezasahovala dosti adekvátně. Ostatně i samo dobytí Bastily je považováno za akt lajdáctví ze strany ozbrojených složek.
Ustavením Generálních stavů, ve kterých získali rozhodující vliv, se zednáři ani zdaleka nesmířili. Jejich cílem bylo zbořit staré pořádky a nastolí řád nový. K tomu bylo třeba ale změnit strukturu společnosti, Bylo třeba svrhnout krále, svrhnout systém a spolu s ním se pak i celá sociální struktura společnosti zbortí jako domeček z karet.
K takovému aktu je nejlepší podnítit nenávist těch nejnižších vrstev společnosti. Odpověď na to, proč zrovna ty nejchudší, je prostá. Protože nemohou ztratit vůbec nic, ale získat mohou všechno. Proto na takovou nabídku kývnou a půjdou do toho na život a na smrt. K ovlivnění těchto lidí se používají nejrůznější jednoduchá témata - chudoba, hlad, bída, nenávist vůči jiným skupinám apod. A těmto rozvášněným davům je pak předhozen údajný viník. Je logické, že s důkazy už pak není čas si lámat hlavu. Dav svou oběť už nepustí.
 |
| Zámek ve Versailles |
Tak se tomu stalo i v době Velké francouzské revoluce, král byl nakonec totálně svržen a spolu s ním byl odstraněn i starý pořádek. Autority se staly patníky pro psy, naopak hejsci z ulice se stavěli do čela úřadů. Doba to byla divoká a v chaosu se nevyznal téměř nikdo. Přesně takového "pročištění ovzduší" v tehdejší nezdravé společnosti si svobodní zednáři žádali.
Nebudeme se věnovat podrobnému popisu, ale faktem je, že během francouzské revoluce nastává období, kdy teror střídá teror. Dochází k vyřizování účtů jak mezi jednotlivci, tak mezi celými frakcemi. Dalším faktem ale je, že nejdůležitější osoby stojí pořád v pozadí a pouze hýbou figurkami sami však ve svých pozicích naprosto pevní. Pod jejich vedením posléze dochází k uklidnění situace, k nastolení opravdových pořádků nové republiky. Církev byla pně restruktualizována (papež mohl jen nečinně přihlížet). A pomalu na divadelní jeviště přichází postava slavného vojevůdce Napoleona. Ale o tom až někdy jindy.
Zdroje:
Henri Delassus - La Conjuration anti-chrétienne, 1910
Le Forestier - Les Illumines de Baviére, 1914
N. H. Webster - The World Revolution, 1922
Vicomte Leon de Poncis - Freemasonry and judaism, 1929
foto: wikipedia.org
Henri Delassus - La Conjuration anti-chrétienne, 1910
Le Forestier - Les Illumines de Baviére, 1914
N. H. Webster - The World Revolution, 1922
Vicomte Leon de Poncis - Freemasonry and judaism, 1929
foto: wikipedia.org
Žádné komentáře:
Okomentovat