úterý 8. července 2014

Celosvětový hospodářský převrat: Jak se zrodil velký plán?


Nedávno skončená ekonomická krize nebyla žádná náhoda. naopak, jednalo se o pečlivě připravenou, strategicky naplánovanou akci. Provedli ji lidé, s různými, velmi silnými vazbami na Kartel s cílem udržet status quo. Tento článek nabízí vysvětlení, jak to provedli.



Psal se listopad 2004 a do čela spojených států byl znovu zvolen George Bush. Nemálo mu k tomu dopomohl Karl Rove, ale také kampaň, založená na veřejném strachu z neznámého nepřítele. Dokonalost psychologické manipulace během voleb dokazuje i fakt, že zcela zakryla zásadní chyby Bushovy administrativy v předchozích čtyřech letech. Z nejvýznamnější pochybení lze označit pád společnosti Enron, který by se dal označit za ekonomickou katastrofu. Ve zkratce, společnost Enron nevedla několik let za sebou žádné účetní uzávěrky, mohla si to dovolit díky úzkému propojení s lidmi z Bushovy administrativy. Takové jednání vedlo ke zhroucení společnosti a jejímu bankrotu ještě v prvním Bushově volebním období. (Vše je zdokumentováno americkou veřejnoprávní televizní stanicí PBS)

Bushovi bylo jasné, že v roce 2008 už zvolen být nemůže. Takže ihned po tom, co se usadil znovu v Bílém domě, začal pracovat na tom, aby prezidentské křeslo po něm získal někdo se stejnými zájmy. Tedy někdo, napojený na kartel. A to za každou cenu. Oporou mu byl Dick Cheney, tehdy víceprezident USA a předseda Senátu. Spolu se inspirovali Enronem, jenom se rozhodli, že je třeba zatlačit víc na pilu a vyměnit energie za finanční sektor.

Fannie Mae a Freddie Mac - tak se jmenovaly dvě největší americké úvěrové společnosti, které poskytovaly půjčky většině domácností ve spojených státech. Byly v částečném vlastnictví státu a podléhaly plnému státnímu dozory, tedy kontrole Bushovy administrativy. Proč s nimi nezopakovat totéž, co se společností Enron? V těchto souvislostech pak už asi nikoho nepřekvapí, že obě instituce nemusely po celé Bushovo druhé volební období odevzdávat ani čtvrtletní ani roční finanční zprávy.  Ačkoliv byly tedy Freddie Mac a Fannie Mae zodpovědné za miliardy dolarů, neodevzdaly od února 2004 do února 2007 ani jedinou účetní uzávěrku. Tři roky Bushova administrativa zanedbávala dozor nad těmito dvěma institucemi, přestože na nich byly doslova závislé milióny Američanů.

To nebyla náhoda. Chybějící dozor musel nutně povzbuzovat vedoucí pracovníky k nekalým praktikám. Bomba byla položena. Zbývalo jen ji správně načasovat. Následná detonace povede ke zhroucení celosvětového hospodářství.

Ten čas nastal v létě 2008. Tehdy totiž demokraté předvedli svého kandidáta na nového prezidenta - mladého senátora ze státu Illinois. Plán byl jasný, rozpouta hospodářskou krizi hned v létě a v takovém rozsahu, aby šokovala miliony američanů. Vše totiž nasvědčovalo tomu, že lidé budou hledat záchranu ve stávající vládní garnituře a tedy v udržení statutu quo, což bylo celým Bushovým cílem.

Dalším významným krokem v podpoře hospodářské krize a nastávající ekonomické recese bylo rozhodnutí Bushe a jeho spolupracovníků nepomáhat americké investiční bance, kterou řetězová reakce postihla jako první. Pád Lehman Brothers šokoval celý svět a odstartoval krizi, která je srovnatelná s velkou hospodářskou depresí z meziválečných let (1929/30).

G.W. Bush 
Veškeré odhady ale zklamaly. Všeobecná nespokojenost běžných američanů s Bushovým stylem vlády přerostla všechny meze. A konkurenční postava odhodlaného mladého kandidáta naprosto zbortila všechny dosavadní plány.

Když selhal "plán B", na dosazení prezidenta pod vlivem Kartelu, bylo třeba spustit "plán C". Ten se opíral o koordinovanou spolupráci s mezinárodními vlivnými spojenci, zainteresovanými ve věci Kartelu.

18. října 2008 se tak odehrála schůzka francouzského prezidenta Sarkozyho, doprovázeného komisařem EU Barrosem, s jejich americkým protějškem, G. Bushem. Zde jim byl představen plán na celosvětový hospodářský převrat (angl. Global Economic Coup). Vzájemné obviňování z krize mělo být záminkou pro svolání summitu, na kterém bude stanoven celosvětový finanční řád. Datum summitu bylo určeno na 15. listopadu 2008. Vše bylo třeba stihnout do ledna 2009, kdy se měl prezidentského úřadu v USA chopit lídr opozice.

V náseldujících týdnech svůj plán odhalili i svým dalším komplicům. Zde některé výňatky:
  • Ani týden poté, co se Bushovy plány na hospodářský převrat začaly stávat realitou, se  Sarkozy, Merkelová a další zástupci EU setkali se svými asijskými protějšky. Šlo o vrcholnou schůzku asijsko-evropské spolupráce v roce 2008. Šířením hrozby finanční krize se usilovně snažili získat asijské země pro spolupráci.

    Aby šance na úspěch byly co největší, zapojil se do hry ještě jeden hráč. Večer před summitem se totiž veřejně vyjádřil k finanční situaci bývalý nejvyšší šéf FEDu, Alan Greenspan. Jeho varování před rozsáhlou a hlubokou hospodářskou recesí bylo pečlivě formulované a časování bylo brilantní. Jedná se o krásný příklad mezinárodní spolupráce v rámci "vyššího" zájmu Kartelu.
Strauss-Kahn
  • Podle stejné šablony stejní lidé postupovali i následně, během setkání zástupců členských zemí EU 6. a 7. listopadu roku 2008. Sarkozy, Merkelova a Brown potřebovali, aby se všichni svým podpisem připojili a definitivně tak dali najevo jednotný postoj pro nadcházející celsovětovou schůzku. Ovšem názory napříč Evropou nebyly ve shodě. Bylo třeba získat všechny na svou stranu. A tak Sarkozy spolu se svým spolupracovníkem Straussem-Kahnem (šéf MMF) přilili trochu oleje do ohně, aby se i váhaví přiklonili na jejich stranu. Ne, není náhoda, že večer 6. listopadu 2008 Strauss-Kahn ze svého postavení šéfa MMF vydal veřejné prohlášení, ve kterém varoval před hlubokou ekonomickou recesí. Článek otiskly novin druhý den ráno, tak, aby si jej všichni zúčastnění mohli přečíst ještě před hlasováním.
Tyto zoufalé aktivity činitelů, zaninteresovaných v plánu celosvětového finančního převratu jistě v budoucnu budou předmětem studia historiků a politologů. Ale každý, kdo někdy měl pochybnosti o některých vedoucích představitelích má po přečtení těchto řádků o důvod víc k zamyšlení.


Přeloženo z: http://www.no-coup.org/preparations.html

Foto: wikipedia

(c)Všechna práva k překladu vyhrazena. All rights reserved.

Žádné komentáře:

Okomentovat