Lucifer - anděl, nebo vůdce démonů?

Už jen samotné jméno Lucifer svádí k mnoha významovým výkladům. A nemalou roli v tom hraje církev, která se ponejvíce zasadila o to, jak si jméno jednoho z "padlých andělů" lidé vysvětlují. Většina se totiž shodne na tom, že se jedná pouze o jiný název pro Satana, vládce pekla. Tak nás ostatně také učí křesťanské pohádky, ale jaké je vlastně pozadí celé Luciferovy postavy?

I na wikipedii se případní zájemci mohou dočíst, že jméno (či název) Lucifer může nést dva základní a přitom protikladné významy. Dle jednoho výkladu a použití se opravdu jedná o synonum pro Satana. Druhé vysvětlení rozebírá jméno z hlediska latiny a dochází k překladu "Světlonoš", označení pro Jitřenku, dnes jí říkáme Venuše.

Venuše (Jitřenka, Lucifer) jako jasná hvězda na obloze

To je základní rozbor jména Lucifer, který zřejmě pro spoustu čtenářů nebude novinkou. Římané tedy slovem lucifer označovali zářící těleso na nebi a původ jména je tedy zdá se jasný. Ovšem jak tedy došli křesťané k tomu, že se jedná o vládce pekel? Pro takové vysvětlení se musíme ponořit do hlubší historie.

Do dob starých řeckých mýtů a pověstí, do časů, kdy světu vládl Zeus a bohové z Olympu. Z těchto časů totiž pochází mýtus o Faethónovi. To byl syn boha slunce - Hellia. Aby sobě i okolí dokázal svůj božský původ, vyprosil si na svém otci sluneční spřežení, se kterým se chtěl projet po obloze. Přes četná varování, že je nezkušený vozataj a nikdy neřídil božský vůz, se jal svůj čin předvést.

Bohužel, jak ostatní předpovídali, tak se i stalo. Faethón spřežení neudržel, nejdříve vylétl vzhůru ke hvězdám a pak i s kočárem zapadl hluboko do nitra Země. Dle pověsti se tomu stalo na území Afriky a od těch dob jsou tamní obyvatelé tmavé pleti - jak je opálil žár z padajícího kočáru. Žár změnil sever Afriky a Blízký Východ v poušť a bohyně země Gaia prosila Dia o zásah. Ten vzteky srazil Faethóna bleskem do nitra země a učinil zkáze za dost.

Na pozadí mýtu je možné odhalit, že lidé měli možnost pozorovat nejen padání dost velkého vesmírného tělesa, ale zároveň na vlastní kůži pocítili důsledky dopadu na zemský povrch. Dnes už je vědecky dokázáno, že Sahara bývala zelená, nicméně o vlivu na barvu pleti si dovolím pochybovat.

Vraťme se ale zpátky k pověsti o Faethónovi, která byla (stejně jako spousta jiných) ve starověku oblíbeným tématem k povídání. Stopu tohoto starého příběhu přenesli Židé také do Starého Zákona. Zde se v textu Izajáše autor (autoři) zmiňuje o babylónském králi, jenž byl pro svou pýchu sražen z trůnu. Král byl v původním hebrejském textu nazván složitým termínem pro planetu Venuši - helel ben šachar, a celá pověst se snažila prafrázovat právě mýtus o Faethónovi. V latinském překladu pak bylo pro babylónského krále použito jméno Lucifer, tak jako se Venuše v latině označovala.

Od těch dob už bylo v latinských (a později i jinými jazyky) spisech a pamětech v souvislosti s pověstí o babylónském králi, o Venuši, tedy Jitřence, vždy užíváno termínu Lucifer. A jak známo tradice se vyvíjejí. Tak byl na pozadí mýtu o svržení jednoho domýšlivého panovníka (který ostatně měl lidem jasně vysvětlit, že pýcha je hřích, jenž předchází pád - vidíte, přísloví vydrželo věky) vypracován příběh o padlých andělech.
Někdy během prvního století našeho letopočtu pak dochází k prvním označování Lucifera, jako Satana - tedy vládce pekla, vůdce démonů. Dále už se židovské tradice v rozvíjení příběhu, termínech a povaze samotné postavy Lucifera značně rozchází. Ovšem to už přebírá žezlo tradice křesťanská.

Obálka básně Lucifero

Ke Starému Zákonu tak postupně přibyl Nový Zákon. Zde je zajímavé, jak dobře dokáže církev ovládat své ovečky. Pokud je totiž v Novém Zákoně zmínka o Luciferovi (jakože je a ne jednou), pak vždy pouze ve významu jitřní hvězdy či přímo jako synonymum pro Ježíše Krista. Ostatně pravoslaví Lucifera zná jedině jako Ježíše Krista, tam by se vám s pohádkou o vládci pekel minimálně vysmáli, pokud by to nebrali rovnou jako rouhačství a urážku.

Celá pověst o padlých andělech, pozdějších démonech a jejich vládci - Luciferovi se rozvíjí v dalších křesťanských textech a tradicích, nikoliv v Bibli samotné. Proč se rozhodli vůdci církve jméno Lucifer zdiskreditovat není dodnes zcela jasné. Existují domněnky, že se tak stalo kvůli heretikům a gnostikům, kteří název Lucifer používali dle Bible a tudíž diskreditací názvu se církvi dařilo lépe ideologicky potírat i tyhle nevhodné skupiny.

V každém případě se církvi její tažení proti Luciferovi nepodařilo, ačkoliv to tak na první pohled vypadá. Již někdy od 13. století je spolehlivě dokladována existence tajného společenství uctívačů Lucifera. V pozdějších dobách už je známé pod názvem luciferiánství. A ne, rozhodně se nejedná o satanismus. Naopak, společenství se v podstatě snaží o znovuvzkříšení původního učení Ježíše Krista, Lucifera. Jedná se o filosofii, která se zaměřuje na člověka jako na jedince, na člověka nezávislého, svobodného, kreativního. Tedy nic, co by církev potřebovala.

Dle některých teorií luciferiáni v průběhu staletí navazují spolupráci se svobodnými zednáři a ilumináty, protože sdílejí jeden hlavní cíl. Sesadit nadvládu dogmatické církve a ukázat lidem svobodu, volnost a nezávislost. Luciferiáni jako nositelé světla, zakladatele myšlenek osvícenství. I v češtině se ta souvislost evidentně nabízí.

Secese, R.R. Holst

Přesto všechno ale možnost, že je Lucifer zároveň vůdcem démonů, zůstává stále ve hře. Hned si vysvětlíme proč. Ačkoliv tedy víme, že Satan a Lucifer rozhodně není jedno a to samé, satanisté sami se této postavy rozhodně nezříkají. Naopak, bez diskuse přijímají, že je vládcem démonů (ne sice tak úplně, jak si církev představuje, ale pro zjednodušení to stačí) a zároveň je to v satanské "mytologii" významná postava.

Souvisí to s tím, že satanisté mají v podstatě hermetický pohled na Boha a jeho služebníky. Tedy vnímají Boha jako sílu, složku přírody, jeho služebníky, démony za přenašeče a jednatele těchto sil. A pak je celkem jedno, v jakém smyslu církev jméno používá, důležité je, že se udržuje v podvědomí. Tedy že Lucifer má stále svou sílu. Hermetickým slovy lze energii, která je v Luciferovi ukrytá, magicky využít. O to lépe, když má pod sebou spousty podřízených služebníků - démonů, jakýchsi podpůrných sil.

V Satanské Bibli zaujímá Lucifer čestné místo. Jako vládce jedné ze čtyř základních energetických sil, tedy vzduchu, stojí po boku Satana (oheň), Beliala (země) a Leviathana (voda). To rozhodně není špatná společnost. Navíc to dokazuje, jak velký význam této síle hermetici a zejména satanisté přikládají.

Tedy co církev tvrdí napůl pravda je, ale není celá. Církev totiž po staletí zaměňuje magii za zlo. A tak tomu nikdy nebylo. Nikdy nelze oddělit magii na bílou či černou, bohy dobré a zlé, Lucifera ďábla a Lucifera anděla. Lze jen znát či neznat. Vědět či nevědět. Využít či nevyužít.

Jak? To už nechám na vás.

foto: (cc) wikipedia.org