Protokoly sionských mudrců - pravda na pozadí hoaxu

Pokud si libujete v konspiracích nebo máte rádi beletrii, která se tváří jako literatura faktu, pak jsou Protokoly sionských mudrců pro vás to pravé. Ale pokud máte raději pravdu a reálné skutečnosti, musím vás zklamat. Jedná se o hoax, odhalený už téměř sto let. Přesto, jak to tak bývá, na každém šprochu je pravdy trochu. Pojďme se podívat do zákulisí Prvního sionistického kongresu a možná odhalíme, jaký odkaz nám Theodor Herzl a další do dnešních dnů zanechali.

Známé Protokoly sionských mudrců se objevily poprvé v carském Rusku v roce 1903. Jejich získání bylo podpořeno nejméně dvěma nikdy nedokázanými historkami. Nicméně základem příběhu je, že se jedná o přepis dokumentů, které byly sepsány na Prvním sionistickém kongresu. Ten se konal na konci srpna roku 1879 v Basileji, ve Švýcarsku. Hlavním představitelem kongresu nebyl nikdo jiný, než Theodor Herzl, významná postava židovského národa 19. století. T. Herzl usiloval o samostatný židovský stát a byl zakladatelem celého Sionistického hnutí.

Údajně se podařilo podplatit posla, který dokumenty nesl ze Švýcarska do Francie, kde je měli převzít představitelé svobodných zednářů. Zkorumpovaný posel pak prý dokumenty poskytl k opsání. Jelikož nebyl čas, opis není úplný. V dalším popisu osudu inkriminovaného dokumentu se zdroje opět rozcházejí. Prostě šel z ruky do ruky mezi vlivnými osobami carského Ruska, nicméně ani jedno předání není spolehlivě potvrzeno.

"Bet El synagogue Casablanca - bima" by David Lisbona

Až se roku 1903 zničehonic objevuje v azbuce psaná knížka, která nese název Protokoly sionských mudrců, která popisuje snahu a plán židovstva na ovládnutí světa. V době, kdy nejen v Rusku, ale v celé Evropě dochází k osočování Židů ze všech možných i nemožných činů a skutečností, si rychle nachází dostatek čtenářů. Ovšem ne každý slepě přijímá všechno, co je psáno. Proto byly i Protokoly podrobeny analýze z řad vědců, historiků i nadšenců. A netrvalo dlouho než byl podvrh odhalen.

V protokolech totiž nejsou vlastně žádná fakta a už vůbec neobsahují nový text. Jsou to pouze velmi dobře seskládané a z kontextu vytrhané texty jiných autorů, které měly ve své původní formě charakter politických satir a fejetonů. Tyto byly šikovnými autory přetvořeny v protižidovské texty. V podstatě se dá o Protokolech hovořit jako o prvním ryze konspiračním textu v dějinách.

Ale slíbil jsem poodhalit pozadí. Začneme nejdříve u odhalených Protokolů. Ačkoliv tedy jejich nepravost byla téměř záhy odhalena (potvrzení jako stoprocentního falza přeci jenom pár let trvalo), jen tak z prstu si je autoři nevycucali. Lépe řečeno, něco je k takové myšlence nejen vedlo, ale muselo je to v tomhle směru také utvrdit.

Jeden ukazatel nabízí samotné přetisky původního vydání Protokolů samotných. Pro ilustraci židovského plánu byla mimo jiné použita mapka, která byla dobře známa hlavně v tehdejší Anglii a západní Evropě. Jako originál totiž tuto mapku použil ve svém provokativním článku novinář a zednář Henry Labouchére. Článek s názvem "The Kaiser´s dream" vyšel v anglických novinách The Truth roku 1890. Článek je psán jako sen císaře Viléma, kterému se zdá, že bude vyhnán z Německa a evropské monarchie budou svrženy. Následně toto dokládá mapkou, kde je například Rusko zobrazeno jako poušť. 

Tóra

Na obranu článku a novináře je ale třeba dodat, že se jednalo o mírně satirickou reakci na mezinárodní situaci, v jaké se státy Evropy a jejich panovnické rody na konci 19. století nacházely. A podobných "vizionářských" článků vycházelo více, s různými odhady situace a budoucnosti. 

Druhý ukazatel se týká přímo samotného Prvního sionistického kongresu. Jeho usnesení totiž nejsou tajná, naopak byla logickým důsledkem založení a existence židovského hnutí stejně, jako byla logickou reakcí na několik set let trvající útlak židovského národa. Sionistům vždy šlo především o znovu-založení židovského státu, kde by mohli žít svobodně žít a tvořit své zákony. Tak jako kdysi.

Nejdůležitějším výsledkem kongresu tak pro ně a celý židovský národ bylo, že se oficiálně shodli na znaku (Davidova hvězda) a na hymně (Hatikvah), která měla jejich stát prezentovat. Tím také navenek prezentovali okolnímu světu, že jejich snaha o vlastní stát není snem, ale realitou.

Osobně si myslím, že jestli něco z kongresu Rusové získali, pak je to právě opis textu hymny. A nelze se divit, že jim v tom případě mohl pořádně pohnout žlučí. V zásadě na textu nic špatného není a Židé sami hymnu rychle přijali a hrdě ji dodnes (v prodloužené verzi) zpívají. Jeden malý vroubek ale hymna má. Je totiž výrazně prožidovská. V podstatě pokud si ji opravdu rozeberete, její význam je, že židé jsou nadřazení a jedineční. V moderní době ji veřejně odmítají zpívat někteří zástupci izraelského parlamentu právě kvůli jejímu extrémnímu charakteru.

Opět ale najdeme i logickou obranu. Za prvé je to princip jejich víry - jsou Bohem vyvolený národ. Za druhé opravdu prožívali staletí útlaku. Z utlačovaného se časem stává utlačovatel, zjednodušeně řečeno. Ale faktem je, že k uklidnění nenávistných skupin to rozhodně nevedlo. Izraelská hymna je dodnes kontroverzním tématem a dodnes podněcuje jisté skupiny k pokračování nenávisti. 

A dostáváme se k závěru. Protokoly sionských mudrců jsou dokonalým hoaxem. Za autora je považován Pavel Krushevan, známý ruský nacionalisticky zaměřený novinář. Důkazem jejich kvalitního zpracování je i to, že si po tolika letech stále nacházejí svůj silný okruh čtenářů. Nabízejí totiž pohádku, která je nevědomky potvrzována samotnými aktéry - tedy Židy. Hovoří o světové nadvládě Židovského národa a Židé sami v přeneseném smyslu o tomtéž zpívají ve vlastní hymně. A takových "důkazů" se dá objevit více. Proto já osobně říkám: klobouk dolů před tímto dílem, nicméně ten čas, které čtení lží zabere, lze využít i mnohem efektivněji. Ale to už nechám na vás.

foto: (cc) wikipedia.org , flickr.com